Nový rok 2020; revize Srdce

Je několik dnů po vstupu do roku 2020. Lidé se předhánějí v tom, co je dobré jako předsevzetí, jak žít lepší život anebo spíše – jak vnímat svůj život jako lepší. Při vstupu do Nového roku by člověk měl provést malou revizi. Tak jsem zrevidoval svůj web, najdete tady základní údaje o mně. Údaje o tom, co dělám, co mě naplňuje a taky asi o tom, jak jsem nedokonalý. Přečíst si můžete většinu mých textů, které se snažím publikovat. Můžete se seznámit s tím, co je u mě nového. Jsou to zejména významná setkání, ale mnohdy i prosté momenty. Možná sem budu přidávat nějaké krátké inspirační zdroje a biografie osobností, které mě zaujaly.

Revize, o které jsem se zmínil, je naznačena už ve snaze dobrého předsevzetí. Typicky vypadá tak, že se člověk snaží se na základě své revize něčeho vyvarovat, jaksi se změnit… Většina lidí se svým předsevzetím ztroskotá. V této otázce nemám žádnou konkrétní radu, žádné majestátní předsevzetí. Líbí se mi to slovo, to slovo, které jsem použil. Malá revize. To je, myslím, daleko důležitější, než veškerá předsevzetí. Revize mohou být různé. Při vstupu do Nového roku by se však měla udát ta nejdůležitější revize – revize Srdce. A je to revize Srdce, ke které se chci neustále vracet. Nechť se ona stane jediným předsevzetím… V revizi Srdci totiž objevuji, že jakékoli předsevzetí je marné, když postrádá duchovní hloubku, rozměr Srdce.

V minulém roce jsem si uvědomil, že nenávidět druhého je velmi snadné. To člověk nejvíce zakusí sám na sobě, na blízkém okolí, na své rodině. Odsoudit a zavrhnout, to nám jde velmi lehce. Skutečná výzva je milovat, milovat druhého. A není to výzva jen tak pro nic, je to výzva směřující k poznání vlastní zraněnosti, ve které se nacházíme. Vědomí toho, jak jsem já sám křehký a současně i naivní. V tom nezměrném prostoru Srdce se rozprostírá bezpodmínečná láska, která je ohněm výzvy. Kéž bych o ní dokázal něco říci…

Je nadmíru jasné, že k tomu starému roku se budeme v roce 2020 neustále vracet. Bylo by dobré se vracet jako do zahrady. Mojí zahradou je farní společenství, které tvoří otec Alois Sassmann spolu se všemi. Scházíme se ke slavení mše svaté v táborském kostelíčku sv. Filipa a Jakuba. Díky za krásu v Eucharistii. Díky také bratru Václavu Jelínkovi za významnou podporu.

Na úvodním obrázku tohoto zamyšlení je podobizna františkánského mnicha, jde o postavu jménem Bartolomeo Mastri (1602-1673). Jelikož nyní nemohu být osobně přítomen na semináři, kde bych rád prezentoval interpretaci aktu kogitace u druhoscholastiků Belluto/Mastri, upravil jsem tento svůj text do seminární podoby, která je určena mým spolužákům k pročtení (možná jej časem zveřejním). Pro své zamyšlení bych rád vyzdvihl zejména důraz na nutnost očištění poznání od toho, co je jen hmotné. To, jednoduše řečeno, neznamená pohrdat světem, ale prohlédnout, vidět dál. A to nás opět odkazuje k revizi Srdce.